V čem jsou největší úskalí

využívání umělé inteligence?

Umělá inteligence (AI) se stává nedílnou součástí moderních technologií a proniká do oblastí, jako je zdravotnictví, vzdělávání, průmysl, veřejná správa nebo umění. Přestože přináší obrovské příležitosti, její implementace s sebou nese řadu úskalí. Tento článek shrnuje nejvýznamnější rizika spojená s využíváním AI z pohledu technologického, etického, sociálního i právního.

1. Nedostatečná transparentnost a tzv. „black box“ efekt

Jedním z hlavních problémů je neprůhlednost rozhodování AI modelů. Systémy založené na hlubokém učení často nabízejí výsledky, které není snadné zpětně vysvětlit ani pro jejich autory. To může být rizikové zejména v oblastech, kde se rozhoduje o lidských životech – například v soudnictví nebo medicíně.

„Systémy strojového učení jsou často náchylné k tzv. black-box rozhodování, což komplikuje dohled a auditovatelnost.“

(Burrell, J. (2016). How the machine ‘thinks’: Understanding opacity in machine learning algorithms. Big Data & Society)

2. Předsudky a zkreslení dat

AI není objektivní – její výstupy závisí na datech, na kterých byla trénována. Pokud jsou tato data zatížena předsudky (bias), dochází k replikaci nebo dokonce zesílení těchto nerovností.

Příkladem je automatizovaný nábor, kdy byl algoritmus schopen diskriminovat ženy na základě historických dat, kde dominovali muži.

„Algoritmy nejsou neutrální. Odrazí se v nich nejen struktura dat, ale i společenské nerovnosti.“

(Crawford, K. (2021). Atlas of AI. Yale University Press.)

3. Ohrožení soukromí a bezpečnosti

Systémy AI často analyzují obrovské objemy dat včetně osobních informací. Pokud nejsou dostatečně zabezpečeny, hrozí zneužití citlivých údajů.

Obzvláště problematické jsou rozpoznávací technologie (např. obličejové rozpoznávání), které mohou být zneužity k masovému sledování bez vědomí jednotlivce.

„AI technologie urychlují erozi soukromí. Je nezbytné redefinovat pojetí digitální identity a ochrany dat.“

(European Commission, White Paper on AI, 2020)

4. Ztráta pracovních míst a ekonomické nerovnosti

Automatizace na základě AI může vést k masivnímu nahrazování lidské práce, především v rutinních a administrativních činnostech. Tím hrozí prohloubení sociálních nerovností, zejména v regionech s nízkou digitalizací.

„Bez důrazu na rekvalifikaci pracovníků se může AI stát spouštěčem nové průmyslové nezaměstnanosti.“

(Brynjolfsson, E. & McAfee, A. (2014). The Second Machine Age.)

5. Etické dilema a autonomní rozhodování

Autonomní systémy, například samořiditelné vozy nebo bojové drony, vzbuzují otázky, kdo nese odpovědnost za jejich rozhodnutí. Etické algoritmy zatím nedosahují takové úrovně, aby samostatně řešily morální dilemata.

„Zavedení etického rámce pro AI je zásadní, ale extrémně složité, protože neexistuje univerzální morálka.“

(Jobin, A., Ienca, M., & Vayena, E. (2019). The global landscape of AI ethics guidelines. Nature Machine Intelligence)

6. Regulace a legislativní zpoždění

Vývoj AI technologií předbíhá zákonodárství. To může vést ke zneužívání mezer v legislativě, kdy firmy či státy využívají nedostatečně upravené prostředí pro testování technologií, které by v jiných podmínkách nebyly povoleny.

Evropská unie se snaží reagovat návrhem nařízení o AI (AI Act), které má být prvním komplexním právním rámcem pro tuto oblast.

„Regulace musí být flexibilní, ale zároveň dostatečně přísná, aby chránila občany.“

(European Parliament. Proposal for a Regulation on Artificial Intelligence, 2021)