Využití umělé inteligence

při výuce programování

na střední škole

Jak AI mění způsob, jakým se učíme přemýšlet jako programátoři.

Od kopírování k porozumění

Výuka programování na střední škole se v posledních letech zásadně proměňuje. Zatímco ještě před několika lety byla hlavním cílem schopnost „napsat funkční kód“, dnes se důraz přesouvá na pochopení algoritmického myšlení, efektivní spolupráci se strojem a schopnost kriticky ověřovat výsledky.

Umělá inteligence (AI) vstoupila do této oblasti s nebývalou silou – od jazykových modelů typu ChatGPT přes generátory kódu (Copilot, Codeium, Replit AI) až po chytré výukové asistenty integrované přímo v učebních platformách.

Ale co vlastně AI přináší do výuky? A jak se vyrovnat s jejím stínem – leností, ztrátou tvořivosti či etickými otázkami?

AI jako rozšíření učitele, ne jeho náhrada

Zkušený učitel informatiky ví, že vysvětlit princip proměnných, podmínek nebo cyklů není jen o syntaxi, ale o myšlení. AI může v tomto směru působit jako „druhý učitel“, který studentovi pomáhá pochopit okamžitě jeho chybu, ukázat jiný přístup nebo vizualizovat běh programu.

Příklady z praxe:

Chatbot-mentor může krokově vysvětlit logiku algoritmu a nechat žáka hádat výsledek.

Automatická korekce kódu ve školním IDE (např. Replit, CodeHS, GitHub Copilot for Education) pomáhá studentům získat okamžitou zpětnou vazbu.

AI-asistenti pro Python (např. Pythia, CodiumAI) umožňují simulovat běh programu či hledat chyby s vysvětlením, nikoliv jen s opravou.

AI tak rozšiřuje možnosti individualizace výuky – každý student může mít vlastní tempo i styl učení.

Kritická stránka věci: Když AI myslí za nás

Přílišné spoléhání na AI může mít ovšem opačný efekt – studenti přestali uvažovat v algoritmech a začnou pouze opisovat řešení.

Ve výuce programování se tak rodí nový paradox: AI umí kód napsat, ale nepochopí, proč ho píšeme právě takto. Tento problém se už objevuje u maturitních projektů či seminárních prací, kdy studenti dokáží s pomocí AI rychle vygenerovat kód, ale nejsou schopni vysvětlit jeho logiku či strukturu.

Kritické otázky:

Umíme poznat, kdy student skutečně rozumí kódu, a kdy jen „promptuje“?

Máme v hodnocení nově zohlednit práci s AI jako dovednost, nebo jako podvod?

Jak zabránit tomu, aby AI potlačila kreativní a chybové učení, které je pro rozvoj myšlení klíčové?

AI jako zrcadlo algoritmického myšlení

Při správném využití může AI působit i jako zrcadlo učícího se mozku – pomáhá studentům vidět vlastní logiku, testovat různé cesty a chápat chyby. Místo slepého generování kódu lze AI využít k metakognitivnímu rozvoji:

Student nechá AI vysvětlit rozdíl mezi „for“ a „while“ a pak porovnání odpověď s vlastní definicí.

Při ladění chyby student popsal svůj myšlenkový proces a AI odpoví, kde uvažoval špatně.

Učitel může nechat AI generovat různé varianty téhož algoritmu, aby studenti hledali, která je nejefektivnější.

Tak se z AI stává nástroj rozvoje informační gramotnosti a logického myšlení, nikoli jen „chytrý opisovač“.

Nové role učitele: kurátor, moderátor, průvodce

AI mění i samotnou roli pedagoga. Učitel se z tradičního hodnotitele posouvá k roli kurátora obsahu a mentora v procesu objevování.

Musí umět:

formulovat zadání odolná proti AI-trikům (např. úlohy s osobním komentářem, reflektivním vysvětlením),

vést studenty k etické práci s AI (uvádění zdrojů, rozpoznání halucinací),

a využívat AI ke zrychlení vlastní přípravy (tvorba testů, úloh, ukázkových kódů, vizualizací).

Tím se výuka stává dynamičtější – místo frontálního výkladu vzniká prostředí společného experimentu člověka a stroje.

Kam dál? Výzvy pro české školství

AI ve výuce programování otevírá několik strategických otázek:

1. Jak nastavit rámce hodnocení, když část kódu vytváří stroj?

2. Jak zajistit rovnost přístupu, když některé školy či studenti nemají přístup k pokročilým nástrojům?

3. Jak školit učitele, aby se AI nebáli, ale používali ji vědomě?

Zkušenosti z pilotních programů (např. Slovensko – AI do škôl, Finsko – Elements of AI, či český AI dětem) ukazují, že největší přínos má tam, kde AI slouží jako tréninkové prostředí pro myšlení, nikoli náhrada za něj.

AI jako nový jazyk školy

Umělá inteligence není konec výuky programování – je to její další fáze. Učí nás, že psaní kódu není jen o znalosti syntaxe, ale o schopnosti klást správné otázky, ověřovat odpovědi a chápat logiku světa, který sami tvoříme. Škola budoucnosti tak nebude bojovat proti AI, ale vychovávat generaci, která s ní umí spolupracovat – kriticky, tvořivě a zodpovědně.